A jako každoročně jsme opět první prázdninový týden zavítali do Čáslavi.

A také jako tradičně se objevily problémy s cestou..Jak všichni víme, brněnské nádraží se rekonstruuje, což je již tradicí...Abych zajistila poklidnou cestu skupiny téměr 50 osob, stálo mně to několik cest na nádraží a několik jednání...A ve finále to dopadlo tak jako vždy, nikdo nic nevěděl, nic nebylo domluveno, autobus jako náhradní doprava o nás vůbec nevěděl...Takže začátek byl skvostný..Nakonec i přes dohady s jinou větší skupinou jsme se dostali do dvou autobusů a v Křižanově jsme celkem bez problémů přesedli na vlak...No měli jsme štěstí, že byl prázdný, protože jak jinak, na kupéčkách chybělo cca 12 místenek, které jsme měli zakoupeny a průvodčí samozřejmě nikde...

Jinak proběhla cesta vlakem v poklidu a zhruba s 15 minutovým zpožděním jsme vysedli v Čáslavi. Zde jsme se rozdělili do dvou skupin, na mladší děti, které byly ubytovány na internátě a děti starší, s nimiž jsme se vydali na ubytovnu přímo na stadion. Na ubytovně proběhly jen nějaké diskuse ohledně ubytování, kdo s kým atd...stěhování postelí, aby každý mohl být na pokoji s osobou, se kterou si nejvíce rozumí a se kterou chce. Následoval oběd v restauraci na hřišti, dovybalení a příprava na trénink.Jako každoročně jsme začínali kiláčkama a všichni to zvládli s přehledem. Po večeři byl pro první den volný program, což jistě ocenili zejména nejstarší členové...

Úterní ráno nás přivítalo sluničko a po snídani, která proběhla formou švédských stolů se odpočívalo, povídalo a připravovalo na trénink...A na programu byly 200 m dlouhé kopečky, odpoledne pak klus. Večer jsme se rozdělili do 3 družstev, když tentokáte byli kapitáni kluci: a to: Martin Kocourek, Viki Veleba a Kuba Kacer. Na programu byly pohádkové hlášky, brněnský hantec a  hádání slov dle popisu kapitána..Skončili jsme až za tmy a šlo se na ubytovnu..

Středeční den jsme se věnovali kopečkům v kombinaci s vytrvalostí, a tak se běhaly poměrně neoblíbené 750 m úseky, které sestávají z 200 m dlouhého kopce a následného seběhnutí terénem k třístovkám a po rovince až do cíle....Všichni to ale bravurně zvládli, až jsem byla překvapená...Po obědě následoval úprk do města, asi došly zásoby z domova...Odpoledne následoval opět klus, při kterém někteří řádně zmokli...Ale nikomu se nic nestalo a hlavně, všichni to zvládli s humorem...Však již víme, že nás to každoročně při klusu v lese zastihne.....I tento večer probíhaly soutěže, tentokát tichá pošta, při které jsme se řádně pobavili nad pamětí některých členů, poté pantomima, filmové hlášky a živé člověče nezlobte. , 

Ve čtvrtek jsme trénovali jen dopoledne a šlo se do posilovny...Všichni to již znají, takže žádný problém, pak nás ještě přišli okouknout mladší děti a ty tedy koukaly....Odpoledne všichni pomáhali při závodech, které jsme s ostatními trenéry a trenérkou AC Čáslav uspořádali jako utkání pro naše a místní mladší děti..Po večeři proběhly závěrečné soutěže tak, z nichž nejzajímavější bylo hledání věcí na písmeno O...Nestačili jsme se divit, co všechno si naše mládež vymyslela...A šlo se spát...Musím teda říct, že letos se všichni drželi a v noci byl relativně klid.....

V pátek nás probudilo sluníčko, po snídani se někteří šli podívat na čáslavský trh a poté jsme se chystali na trénink...Všichni to již znají a ví, že tento den se běhají těžší tempové úseky, takže mnozí raději hned po snídani šupnou do postele a odpočívají....Tentokrát jsme kombinovali úseky 300, 200 a 100 m. Po obědě se šly některé dívky posilnit nějakým tím zákusečkem a kafíčkem do čáslavské cukrárny, aby to odpoledne vyběhaly fártlečkem...A protože po večeři si chtěli nejstarší členové jít sednout do pizzerie, ještě před večeří jsme provedli vyhodnocení naší celotýdenní soutěže tak, abychom jim to umožnili..Trošku jsme se obávali poslední noci, ale kupodivu vše proběhlo v pohodě...

Poslední den jsme hned po snídani začali lehce balit, nicméně jako správní sportovci jsme museli využít čas měrou vrchovatou, tudíž jsme ještě zvládli zrychlený trénink v podobě krátkých 60m kopečků. Poté do sprchy, dobalit, vyklidit pokoje, zkontrolovat, předat a alou s veškerou bagáží na oběd. Poté již tradičně závěrečná památeční fotka celé skupiny starších a rychle na vlak....

A tady začaly opět problémy...Není vůbec jednoduché čekat na úzkém nástupišti se skupinou 50 děti s bagáží, proto jsem se jala zjistit, který že ten vagon za lokomotivou je ten náš, ve kterém máme místenky...Po loňských zkušenostech, kdy nástěnka na nádraží ukazovala špatné řazení, jsem si říkala, že letos budu chytřejší a pro jistotu se zeptát na informacích....Ano, super, paní věděla, čtvrtý vagon za lokomotivou...super, to je zhruba v polovině...tudíž tam také čekáme...Ale co čert nechtěl, samozřejmě že to nebyla pravda, již při průjezdu prvního vagonu jsem zjistila, že to je ten náš....Zastavil asi 100 m od nás, jala mně hrůza a za pokřiku jsme se vydali k prvnímu vagonu, načež jsme zjitili, že na některých našich místenkách sedí lidé, samozřejmě průvodčí nikde....Opravdu musím říct, že psychicky nejhorší zážitky z celého týdne jsem měla z cesty jak do Čáslavi, tak zpět....Jen díky trenérovi, který bral mladším dětem bagáž a jel před námi, se podařilo bez problémů přesednout do autobusu v Křižanově..Protože jak jinak nikdo nic nevěděl...Jak je možné, že někdo neví o skupině 50osob, když se tato přeprava objednává on-line s předstihem právě proto, aby se s tím počítalo opravdu nevím... No, nakonec vše dobře dopadlo a budu jen doufat, že příští rok bude výjimka a nebudu muset řešit podobnou situaci....