Jaké to letos bylo?
Zpráva trenérky Evy z pobytu skupiny mladších dětí v Čáslavi
Rok se s rokem sešel a máme tu další ročník soustředění v Čáslavi. Letos jsme to měli i s dobrodružstvím díky výluce. Do Tišnova jsme dojeli náhradním autobusem, kde přistoupili další dva a tak jsme byli kompletní. Vlak už na nás čekal na nástupišti a zrovna vagón, ve kterém jsme měli místenky byl uzamknutý, což se ukázalo, že byl schválně pro nás. Cesta probíhala bez problému a tak jsme už před jedenáctou spatřili ubytování. Většina byla už předem domluvená, kdo s kým bude na pokojích, lehce jsme to poupravili, aby to vycházelo. Děti si povybalovaly věci a šlo se na oběd. Při poobědní siestě měli za úkol namalovat si obrázek se jmény na dveře pokojů, někteří to vzali velmi zodpovědně a až třikrát si přišli pro nový papír. Některým se to velmi povedlo, no zhodnoťte sami Jakmile bylo domalováno vyrazili jsme na ovál, kde jsme se společně se staršími rozcvičili a zaběhli si zahřívací kolečko. Starší z nás zůstali a běhali „oblíbené“ kilometříky.
My jsme jim to odstartovali a vydali se na průzkum okolí. Cestou jsme viděli koupaliště, na které, když bude hezky půjdeme následující den. Ale tohle nebyl cíl našeho průzkumu, vydali jsme se tedy dál. Cestou nám pan trenér vymýšlel různé běhací soutěže, až jsme najednou byli u rybníka. U rybníka nás pan trenér trochu potrénoval děti i v biologii Došlo nám pití a začínal hlad, vydali jsme se tedy na cestu zpět. Blízko u oválu jsme potkali dobíhající starší a jelikož i mi jsme šikovní běžci, ten poslední úsek jsme s nimi doběhli.
Na večeři jsme se moc těšili, byly buchtičky s krémem, většina z nás si přidala, někteří i vícekrát. Mezitím nám trenérky potají obodovaly úklid v pokojích, zatím si vedeme dobře. Po večeři jsme si zahráli jednu klidnější hru vevnitř a vyrazili na hřiště. Holky hrály vybišu, ukazovaly jak umí hvězdy a jiné kotrmelce a kluci se jednohlasně rozhodli pro fotbal. Ale nebyla to čistě klučičí záležitost, hrála s nimi i Verča, která nastřílela klukům hodně gólů a nejednou je obehrála. Začalo se stmívat a tak bylo jasné, že první den je u konce, vysprchovali jsme se a šli spát.
Máme tu další den už od rána máme horko (teploměr ukazuje 32 stupňů), ale přesto bojujeme a vydáváme se na trénink na ovál. Rozcvičujeme se společně s velkýma, takže už samotný dvoukilometrový rozklus nám dal zabrat, poté jsme se rozdělili a hodinku trénovali. Po obědě jsme se vydali na vytoužené koupaliště, kde jsme strávili celé odpoledne až do večeře. Strategicky jsme zvolili místo blízko stromů, abychom se sice usušili na sluníčku, ale poté pobývali ve stínu. Voda měla 25°, v obchůdku měl pán velké zásoby zmrzlin a sladkostí, čehož si děti všimly jako první Ale nemyslete si, že jsme jenom lenošili, plavali jsme,běhali a hlavně hráli přehazku. Po večeři jsme se vydali na nedaleké dětské hřiště, kde kluci hráli fotbal a holky jezdili na lanovce, byly na houpačkách na skluzavce apod. Ale zajisté největším zážitkem bylo potkání malého štěňátka Jeryka se kterým se všechny děti mazlily a chtěly vyfotit. Po cestě na zpátek jsme se osvěžili na náměstí u fontány s pitítkem a vyrazili na ubytování, kde jsme se šli rovnou osprchovat a spinkat.
Ráno při budíčku děti vypadaly trochu nevyspale, není se čemu divit, okolo páté ranní hodiny tu byla pěkná bouřka. Nicméně ani tento fakt neodradil skupinku, která si přivstala a chtěla si jít ještě před snídaní zahrát fotbal. Po snídani trochu odpočíváme, abychom nabrali sílu na dopolední trénink. Čekal na nás totiž trénink s Jarmilou Kratochvílovou, tu Vám jistě nemusím představovat. Všem se nám ochotně podepsala a taky se s námi vyfotila. Trénovala zrovna nadějnou juniorku, která byla druhá na mistrovství ČR, zkusili jsme si s ní dát závody, ale i přestože jsme měli malý náskok nezvítězili jsme. Poté jsme se byli podívat na posilovnu, kde posilovali někteří starší, takhle na koukání to bylo fajn, ale jestli se nám to bude líbit, až tam budeme muset posilovat, to si nejsme jistí Po obědě jsme se vydali hledat poklad, cestou jsme nacházeli různé indicie a také různé dobroty v podobě meruněk, angreštů, rybízu, špendlíků…Nakonec jsme došli jenom k výborné zmrzlině ve vedlejší vesnici a vydali se nazpátek, abychom stihli večeři. Před ubytováním jsme zjistili, že jsme ušli 10 kilometrů, asi to bylo tím počasím, neb bylo pod mrakem s příjemnými 24 stupni. A po večeři se poklad záhadně (za pomoci trenérek) přemístil na hřiště u ubytování a tak jsme ho nakonec přece jenom našli…hurááááá. Zítra nás čekají závody a tak jdeme brzo spát.
Čtvrteční dopoledne nás čekaly vytoužené nákupy ve městě, vyrazili jsme hned po snídani, protože se děti už nemohly dočkat, co si koupí a co přivezou domů jako suvenýry. Samotní chodili jen ti velcí, zbytek jsme chodili pospolu, takže si asi dokážete představit, jak dlouho jsme strávili v místním hračkářství a v obchůdku se suvenýry Někteří chtěli poslat i pohledy, tak jsme se vydali na lov poštovních známek, které ani v papírnictví ani v hračkářství neměly. A ověšeni různě velkými taškami jsme se vydali na oběd. Po obědě odpočíváme a připravujeme taktiku na závody. Závodit budeme v různých disciplínách jako běh 60 metrů, skok do dálky a hod kriketem. Při závodu na 60 metrů je třeba vyzdvihnout Klárku, která i přesto, že jí padaly kalhoty a těsně před cílem si je nasazovala za běhu, vyhrála U skákání nám trochu foukal protivítr, ale i přesto se našlo pár dětí, které si skočily osobní rekord. V hodu nejvíc dohodila místní závodnice, tak to budeme muset do příštího roku ještě potrénovat. Po závodech došlo na vyhlašování vítězů, to tu nebudeme jmenovitě vypisovat, vítězové se doma jistě medailemi a diplomy pochlubili. Všem gratulujeme za jejich výkony a děkujeme za účast. A pomalým tempem se vydáváme na večeři, únava už je znát. Po večeři hrajeme hru, kde potrénujeme i mozkové závity, na stromech jsme rozvěsili 4 stránky s pohádkou o červené řepě. Děti rozdělily do tří skupin, úkolem bylo doběhnout k prvnímu papírku, zapamatovat si co nejvíc textu, vrátit se a nadiktovat to zbytku týmu a zapsat, poté běžel další a takto se pokračovalo, až do konce pohádky. Vyhrála skupinka, která se pojmenovala názvem Češi. Poté se odehrála menší párty na klučičím pokoji a šlo se do sprch a spát.
A máme tu pátek, už se nám to krátí, dopoledne jdeme na poslední trénink, kde proběhla soutěž sprint do kopečku, kterou ovládli sourozenci Coufalovi. Poté jsme soutěžili v družstvech. Dali jsme závěrečný výklus společně se staršíma a vracíme se na ubytovnu. Po obědě jsme hráli turnaj v ping pongu a neúnavný Filípek, chtěl běhání navíc, takže dostával speciální běhací úkoly. Poté co jsme odehráli zápasy ve skupinách v ping pongu vydali jsme se na hřiště, kde se odehrála olympiáda, která se skládala z 8 úkolů. Prvním úkolem bylo přenášet brčkem tak dlouho vodu dokud se nenaplnila panáková sklenice, poté se běželo k dalšímu stanovišti, kde bylo potřeba splnit určitý počet (dle věku) „oblíbených“ angličáků, na dalším stanovišti jsme přenášeli míček na pingpongové pálce, poté se doběhlo doprostřed hřiště a bylo potřeba se míčem trefit do terče, jakmile byl terč zasažen bylo potřeba oběhnout branku a u ní si udělat dřepy, dobíháme na konec hřiště, tu se zastavujeme na předposledním stanovišti a děláme leh-sedy a běžíme na poslední stanoviště, kde dostáváme nafukovací balónek as ním běžíme do cíle, nesmíme ho držet za provázek a ani moc svírat nehty. Před večeří někteří trénovali na finálové zápasy v ping pongu jiní si začali pomalu balit. A po večeři to vypuklo v ping pongu byly velmi vyrovnané zápasy jak o třetí místo tak o to první. Poté jsme si zahráli dobble, samozřejmě trochu uzpůsobeně, abychom u toho potrénovali běhaní. A poté se s nic netušícími dětmi vydáváme na atletické hřiště na stezku odvahy, prvně jsme si zahráli na hřišti hry a poté je začali řadit, někteří už dostali strach, že nakonec stezka odvahy bude a měli pravdu…byla…To by jsme jim nemohli udělat,aby nebyla. Někteří se báli jiní ne. Na ubytování se vracíme za tmy, v rychlosti se sprchujeme a padáme únavou do postýlek a zároveň víme, že už je konec a pojedeme domů…hrozně rychle to uteklo. Tak třeba zase za rok.
Ahoooj trenérka Eva
